
Už mě ten život sere. Nemam právo ani říct svůj názor, nikdo se mě neptá jestli to, co dělám, je správné. Polovina lidí na mě kašle, druhá polovina jsou vesměs lidi, kteří si myslí, že žiju v jinym světě nebo že jsem děvkař. Proti tomu se momentálně nemůžu ani bránit. Nejde ani o to, že bych neměl argumenty, kterýma bych doložil, že se ti a ti pletou. Člověk se bezhlavě snaží a pak mu všechno stejnak dopadne jinak než to plánoval. Nevim, co mam dělat dál. Přijdu si na všechno sám. Občas se objeví deprese z bezdůvodnýho rozchodu, ze kterýho jsem se ani pořádně nevzpamatoval. Občas je zase všechno vpohodě a člověk hazí za hlavu problémy, aby se vyhnul věcem, který s nima souvisí. Smysl života ještě pořád mam, ikdyž se někdy projeví beznaděj. Všechno to asi bude kvůli lásce. Nikdo mě nepohladí, nikdo mi nedá pusu, nikdo mě nepochválí. Klidně obětuju Vánoce na příštích 10 let jenom abych měl stěstí v lásce. Viděl jsem padat 2 "hvězdy" a měl jsem tajná přání, která se asi nikdy nenaplní. Pokud tento příspěvek čte někdo ze známých, tak se prosim nelekejte. Stejnak to, co chci, mi nedáte. Potřebuju nakopnout jinak se z toho všeho zbláznim :-(