
Moderní praktiky kodérů spočívají v CSS stylech a tzv. beztabulkovém designu. Za pomocí div tagů se vytvoří design s minimálním kódem. Je to dobré pro vyhledávače, které nemusejí tahat tolik dat při indexaci stránky. Kód je navíc přehledný a lehce editovatelný. Jenomže také může nastat situace, kdy je potřeba vytvořit trošku složitější prvek, ve kterém se v nekonečném stylování člověk doslova zasekne. Na řadu přichází tolik zatracované tabulky... Jediná nevýhoda tkví v tom, že prohlížeče "vyplivnou" danou tabulku až po úplném načtení jejího obsahu - vlastně důvod proč je dnes moderní beztabulkový layout. Tabulky mají i tu výhodu, že velikost jedné buňky ovlivňuje velikost ostatních buněk v řádku, případně sloupci, čehož lze využít právě při dynamickém načítání obsahu buňěk. S float byly hrozný trable a už vůbec se mi nepodařilo 3 divy zarovnat na střed hlavního divu - zkrátka hodně práce s nulovým účinkem. Tento příspěvek měl za snahu programátorům otevřít oči a přemýšlet o dávno zatracovaných věcech. Nebojte se, prohlížeče je ještě pořád podporují :-)