
Konečně jsem našel odvahu napsat pravdu o bejvalce a vůbec jak to všechno bylo. Nechci nikomu ublížit a zasahovat do jejích citlivých míst, ikdyž bych mohl, ale zdá se mi to moc provokativní a rozhodně si nechci udělat špatný jméno kvůli jedný holce. Začalo to před třema rokama. Neměl jsem si s kym na ICQ psát, a tak jsem hledal přes webový rozhraní nějakou češku, se kterou by to šlo. Byla výbroná na pokec. Prokecali jsme stovky hodin a pořád jsme se měli o čem bavit. Pak jsme oba měli hodně práce a půl roku jsme se neviděli. Minulý rok jsme jí opět napsal a zase úplně nádherný bavení. Přišla mi nejdokonalejší holka na světě, byla chytrá i krásná (teda po tom, co mi poslala pravou fotku a ne FAKE). Mně se tenkrát rozbušelo srdíčko, bylo to poprvý v životě, prostě první velká láska se vším všudy. Začali jsme se scházet. I když byla až z Pardubic, tak jsme pro sebe dělali maximum. Tuny propsaných SMS, hodiny strávený spolu, snad i láska. Tenkrát mi do telefonu řekla, že mě miluje. Byl to nejšťastnější den v mym životě. Všechno vypadalo tak nádherně, až se to někde zhroutilo. Nevím kde, nevím proč. Moc se se mnou už pak nebavila i přesto, že jsem stál pořád za ní a pomáhal jí. Dělal jsem ji úkoly do školy a utišoval při svaťáku. Pak to šlo jenom z kopce. Jako by si se mnou hrála a zkoušela co všechno vydržim. Jenomže mi ruply nervy. Chtěl jsem se zabít ona mně nejdřív držela nad vodou a přemlouvala, že za mnou přijede a nakonec jsem ji už nikdy v životě neviděl :-(. Pak o mně přestala mít zájem úplně, možná to bylo tim, že se nedostala na vysoký školy, na který chtěla, ale co se diví, když den před zkouškama proseděla u chatu. Chat pro ní byl najednou všechno. Hledala si tam kamarády (tak jim aspoň řikala) a to navíc v chatovacím místnostech jako BDSM klub a podobně sadomasochistický místnosti. Jako bych se v ní úplně zmílil. Po tom, co mi řekla, že za jednim chlápkem sem jezdí uklízet a dělat subinu a on ji za to platí, tak jsem ji označil za děvku. Ona si to zasloužila za to neustálý lhaní i to, jak se dobrovolně k těmhle praktikám přiznala. Navíc mi začali jít po krku jaroslav.pokorny a PanIvan. Jsem se moc divil jak si takovýhle exoty může považovat za kamarády, navíc mi ani nepřipadaj chytrý z toho jak píšou. Od tý doby jsme v takovym malym kontaktu, spíš žádnym. Zkoušel jsem se jí omluvit se slovy, že se nechci vrátit, ale že mě trápí svědomí, ale ona mně snad ani neposlouchala. Já se jí chci omluvit ale už asi k tomu nebudu mít nikdy příležitost. Musim brát věci takový, jaký jsou. Svět je bláznivej a někdy ani neohodnotí opravdový hodnoty lidskýho života, které často všichni přehlížíme. Na světě má být spravedlnost s nespravedlností v rovnováze, ale já jsem byl moc ukřivděný. Nebrala mně vážně, někde byl zlom, už jsem asi nebyl potřeba, když mi zahnula. Nechápu jí, je teď úplně jiná. I přesto se jí chci omluvit a pak na ní uplně zapomenout.