
Je to sice už pár měsíců pryč, ale stále aktuální téma. Všechno se mi v hlavě vrací znovu a znovu a začínají mi do sebe zapadat jednotlivé kousky. Shrnul bych to asi tak, ža to byl nádherný vztah plný něžností, pochopení a tolerance. Občas lítaly jiskry, ale naštěstí nic nezapálily. Anička zmiňovala tři momenty, kdy jsem jí zklamal. Samozřejmě to naráží na úhel pohledu a určitou subjektivitu, ale kdo mě zná, tak ten si o tom udělá správný obrázek. Prvním moment byl když jsem se opil na jejim maturitním plese a bylo mi strašně špatně. Neměl jsem ponětí o čase a o okolí. Přiběhla celá ubrečená kde jsem a proč nejsem dole. Odpověděl jsem jí na to, že mi je strašně špatně a ona, že mam jít domů - tak jsem šel. Druhým moment byl když jsem zaspal, když jsme měli jít na snowboard. Byl to jedinej histerickej záchvat, kterej jsem u ní kdy viděl, ale po pár hodinách bylo vše relativně vpohodě. Třetí moment nastal letos o prázdninách, když jsem si šel koupit cigarety k 2,5 km vzdálené čerpací stanici. Od té doby se už všechno jenom hroutí, nepromluvila se mnou, všechno špatně. Kostičky zapadají a mam čisto v hlavě. Měla to celé promyšlené a mluvila konkrétně k daným prohřeškům. Stačila prkotina a najednou jsem nebyl její. Nejspíš mi zahnula, ale to se nikdy nedozvim.... Možná stereotyp? Kdo ví. Nejvíc mě dostala SMSka ze včerejška, ve který mi psala, že si její nový přítel nepřeje, abysme se scházeli a ona že to taky nechce. Nedovedu pochopit, že par týdnů starej kluk má tu moc ovlivnit její rozhodování. Musela ho znát delší dobu nebo se na něho jenom odvolává, abych ji to nevyčítal? Nevařim z vody, všechno do sebe zapadá. Jenom mě moc mrzí, že mě zklamala a neřekla mi pravdu. Lež a nevěra jsou nejhorší veci na světě. Třeba si ještě někdy napíšeme, třeba za 5 nebo 10 let, možná nikdy nebo v příštím životě, kdo ví... Každopádně na ni vzpomínám v dobrém, byla s ní sranda. Vzpomínám jak jsem jí četl pohádky, jak jsme popíjeli kafíčko, jak jsme hráli travian :-)... Je velká škoda, že je to všechno pryč -
It's too late to apologize. V poslední době si užívám svobody - ve všem. Není pro mě problém sehnat jinou, ale nejhorší je, že člověk začíná zase od nuly. Nekonečný boj :-)