
Tak je za náma další pátek třináctýho. Mně se vůbec nic nestalo, ale kamarád potkal profesora na matematiku a tak nějak mu ve spěchu řek, že jde něco zařídit na městský úřad a rychle se schoval do davu lidí aby mu zmizel z očí. Jak se dav rozprchnul, tak on si šel koupit lístky na dnesšní finálový zápas Sparty proti Pardubicím. Vymejšlel a vymejšlel, na kterej městskej úřad by vlastně měl jít. Už měl alibi. Měl i docela štěstí, že se na něj dostalo ve frontě na lístky. Řikal, že tam bylo tak 300 lidí a on že stál druhej ve frontě na stání. Týpek před nim si vzal 10 lístků, on 3 jedna babička za nim taky 3. Lístky museli být docela rychle pryč, když se do kotle vejde nějakejch 250 lidí. To musely být reakce davu, když jim ta baba za pokladnou řekla, že už lístky nejsou. Hodně lidí to přisuzovalo asi pátku 13.. Kdo pozdě chodí, v ... se brodí. Je to o štěstí. Já jsem se na dnešní zápas taky nedostal, protože jsem nedostal peníze od mýho táty. Člověk si něco přeje a nikdo mu to nedokáže splnit tak to asi v životě chodí. A když to náhodou vyjde, tak ten člověk ho zradí nebo ho časově vytíží natolik, že už pak ta pointa štěstí nepostrádá význam. Jedu teď na víkend k miláčkovi, nesmim zapomenout učení. Aloha